|
|
Towards the Boundaries of Fictional Narrative
Pčola, Marián ; Glanc, Tomáš (vedoucí práce) ; Svatoň, Vladimír (oponent) ; Derlatka, Tomasz (oponent)
Disertační práce nahlíží různorodé podoby současného uměleckého vyprávění a zkoumá jeho vztah k jiným typům narace - zejména k textům, ve kterých nad estetickou funkcí převažuje funkce poznávací či informační. Práce je rozdělená do čtyř částí. První část je teoretická, vytyčují se v ní základní problémové okruhy a pojmenovávají se metody, nástroje a modely, o které se budu v práci opírat a ověřovat jejich použitelnost na vybraných příkladech ze slovanských literatur. Druhá část sleduje problematiku časoprostoru fikčního vyprávění, přičemž v kapitole 2.1 analyzuji románový čas a prostor převážně z kompozičního hlediska (na příkladu románu Saši Sokolova Škola pro hlupáky), zatím co v následující kapitole, věnované ideovému prolínání literárních a sociálně-politických utopií, se fikčnost a temporalita chápou šíře než jen jako výhradně narativní kategorie: fungují jako styční plochy mezi imanentním významovým děním "světa textu" a jeho historickým pozadím. Třetí část pokračuje ve vytyčeném směru, pouze jako kontext se tu již nepojímá nadosobní historické pozadí, ale individuální sféra praktického života, každodennosti. Předmět zkoumání zde tvoří dva žánry na pomezí umělecké literatury a faktografie - intimní korespondence a cestopisné zápisky. Poslední část se soustřeďuje na některé osobitosti jazykového...
|
|
|
"Faces of the Victorian Double: Development of the Doppelganger in the British Literature of the Nineteenth Century"
Macura, Michal ; Beran, Zdeněk (vedoucí práce) ; Wallace, Clare (oponent)
Odpověď na otázku, proč se doppelgänger, čili fenomén dvojnictví, těšil na sklonku devatenáctého století takové popularitě, je třeba hledat jednak v sociálním klimatu doby a jednak ve zrodu psychologie. První psychologové, a jejich předchůdci, vyznavači biomagnetismu, významně přispěli k formulaci teorií o potlačované složce osobnosti, podvědomí, a jejím komplikovaném vztahu k vědomí. Doppelgänger je téměř vždy spojený s potlačením některé složky osobnosti, obvykle v důsledku požadavků a očekávání ze strany společnosti. Doppelgänger je proto pevně svázán s prostředím, které mu dává vzniknout, odráží je a toto prostředí odráží jeho samotného. Doppelgänger není ani tolik literární postavou, jako spíše intenzivním dialektickým vztahem mezi dvěma složkami osobnosti. Doppelgänger může figurovat coby prostředek útěku před svědomím, které je samo o sobě společenským konstruktem. Jak Jekyll, tak Dorian jsou si plně vědomi příležitostí, které jim alter ego skýtá, a jsou díky němu s to ignorovat diktát veřejného mínění a dalších institucí (například právního systému), jejichž cílem je udržovat ve společnosti určitý stupeň konformity. Doppelgänger jim umožňuje realizovat podvědomé ambice. Doppelgänger je většinou, i když ne vždy, výtvorem, a proto je užitečné jej posuzovat i v kontextu díla a umělce. Práce zmiňuje...
|
host ::
RSS.